– Prosím, mohl byste mi tuto větu trochu vysvětlit?
– V jednom verši jsem četl, že „pokání není přijato, když je člověk v náručí smrti“. Co tím „v náručí smrti“ asi myslí? Například, pokud se člověk na pokraji smrti, v posledním dechu nebo třeba pár sekund před ním, pokání rozhodne, jeho pokání nebude přijato. Tak jsem to pochopil.
– A co s tímto případem? Je možné, aby se s tímto veršem zhodnocovala i pokání této osoby? Představte si například muže, kterému je diagnostikována smrtelná nemoc a lékař mu sdělí, že zemře za pět, nebo maximálně deset let. A tento muž se pak k Alláhovi obrací a činí pokání za své hříchy. Bude jeho pokání přijato?
Vážený bratře,
Zde je přeložený význam jednoho z veršů, které se týkají této problematiky:
„Neboť pro ty, kteří páchali zlo a pak, když se k nim přiblížila smrt, řekli: ‚Nyní činím pokání‘, a pro ty, kteří zemřeli v nevěřícnství, není žádné pokání přijatelné. Připravili jsme pro ně bolestivý trest.“
(Nisa, 4/18)
Kdokoli se chce k Bohu obrátit, má k tomu příležitost, dokud je naživu.
Když si uvědomí své chyby a kajícně se k Bohu obrátí, doufají, že Bůh, v souladu se svým slibem, jejich kajícné obrácení přijme a odpustí svým hříšným služebníkům, a očekávají Jeho milost.
Pokud se hříšník neobrací k Bohu k činům pokání až do posledních sekund svého života, a to až poté, co ztratí naději na pozemský život a spatří a pocítí některé skutečnosti týkající se posmrtného života a posvátné oblasti, a činí pokání ještě před smrtí, pak je důvodem tohoto pokání:
že se nejednalo o upřímné lítání založené na víře v Boha, ale o snahu vyhnout se potrestání, kterému se musel postavit.
protože už nezbývá příležitost k opětovnému prokázání poslušnosti a oddanosti, nebude to přijato.
Dalším typem pokání, které není přijato, je pokání těch, kteří zemřeli po tom, co celý život prožili v popírání pravého náboženství, a kteří litují až poté, co spatřili posmrtný život.
To proto, že to nevychází z víry v neviditelné a upřímného lítosti, a proto to Bůh nepřijme. Existují i další verše, které toto stanovisko potvrzují.
(viz Al-Baqara, 2/162; Al-Imran, 3/91)
Také od proroka Mohameda (s.a.v.):
že pokání učiněné od okamžiku, kdy začnou smrtelné bolesti, nebude přijato
Byly zaznamenány hadíty týkající se této věci.
(Müsned, II, 132, 153; Ibn Máďa, Zühd, 30; Tirmizí, Daavât, 98)
Věřící i kající se musí zapojit myslí i srdcem, a tedy i svobodnou vůlí. V případě blížící se smrti nebo konce světa zaniká svobodná vůle a s ní i podmínka víry v neviditelné, a tak se stává nemožným pokračovat v hříchu.
V takové situaci by se od člověka nemělo očekávat, že by se dopouštěl jakýchkoli činů, které by měly náboženský význam.
(Mâtürîdî, Tevilâtü’l-Kurân, IV, 93-98)
Podle toho je jakékoli pokání platné, bez ohledu na to, jak nemocný je člověk, dokonce i když mu lékaři stanoví datum úmrtí, nebo jak blízko je smrti, dokonce i když zemře za několik sekund, pokud předtím neuvidí pravdu víry týkající se posmrtného života.
Protože nemůžeme přesně vědět, v jakém stavu se člověk nachází v okamžiku smrti, měli bychom mít o každém pokání pozitivní názor a předpokládat, že je přijatelné a platné.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
