Vážený bratře,
Vesmír,
úžasná kniha, ve které jsou vyjádřeny nesmírné myšlenky;
pokud je to člověk,
je nejrozumějícím čtenářem této knihy. Stejně jako včela sbírá nektar z květů a vyrábí med, tak i člověk cestuje po stránkách knihy vesmíru a vyrábí med z rozjímání.
Rozjímání
, znamená to pohlížet na stvoření ve jménu Alláha.
Nepochybně, dívat se na okno a dívat se z okna není totéž. Ti, kdo se dívají na okno, vidí skvrny, zatímco ti, kdo se dívají z okna, obdivují krásu.
Rozjímání,
Je to pohled na jména a atributy Alláha skrze okna stvoření.
Každá bytost je dopis od Boha.
Vlajka symbolizuje stát, a to víc než jen jako kus látky; vlajíce na daném místě, prohlašuje, že toto místo patří tomuto státu. Podobně i každá bytost prohlašuje panství Alláha.
Ti, kdož s úctou a zamyšlením pozorují bytosti na zemi i na nebi, poklekají v úžasu před dokonalostí Božího díla. Víra v jejich srdcích vzplanuje a jejich přesvědčení se prohloubí. Pokud k jemným myšlenkám přidají i své city, pak z obdivu a pozorování Božího díla pociťují radost, která přesahuje veškeré popisy.
„Všechno mi na tebe připomíná.“
říkají.
Následující verše poukazují na některé zásady týkající se zamyšlení:
„Vskutku, v stvoření nebes a země, v střídání noci a dne jsou znamení (důkazy, poučení) pro ty, kdo rozum mají. Ti, kdo vzpomínají na Alláha, když stojí, sedí a leží na boku, a přemýšlejí o stvoření nebes a země.“
„Ó, náš Pane, Ty jsi to nevytvořil marně, sláva Tobě! Ochraň nás před pekelným trestem.“
(říkají).“
(Al-Imrán, 3/190-191)
1.
Člověk by se při rozjímání neměl zaměřovat na samotnou podstatu Boha, ale na jeho stvoření.
Když prorok Mohamed přišel do nějaké skupiny lidí, zeptal se, co dělají.
„Rozjímáme o velikosti Alláha.“
jakmile obdržím odpověď,
„Zamyslete se nad stvořením Božím, nikoliv nad Bohem samotným. Neboť tomu nedokážete vzdorovat.“
řekl.
(Aclûnî, I/311)
2.
V přírodě není nic zbytečného.
Všechno bylo stvořeno na svém místě. Všechny vědy svědčí o dokonalosti stvoření.
„Otočte pohled, dokážete spatřit nějakou trhlinu (nedokonalost)? Pak to zopakujte znovu a znovu. Nakonec se k vám unavený zrak vrátí.“
(Nemovitost, 67/3-4)
Tento verš poukazuje na tuto dokonalost.
3.
Zamýšlení se nad neviditelným nakonec člověka přivede k volání k Bohu.
Jak je popsáno v tomto verši, nejprve přemýšleli o stvoření nebe a země a pak se náhle vznesli k prosbě a modlitbě.
Zamýšlení nad verši knihy vesmíru, stejně jako nad verši Koránu, by mělo být jednou z nejvýraznějších vlastností každého věřícího.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
