Vážený bratře,
Smrt,
Je to brána, která nám otevírá cestu do věčného života.
Stejně jako se lidé připravují na cestu z jednoho místa na druhé, měli by se tak připravit i na život po smrti. Proto by se lidé měli pokáním vyznat ze svých chyb a pokud mají dluhy vůči druhým, měli by je okamžitě splatit.
Nemocný na smrtelné posteli by měl neustále myslet na Boží milosrdenství a doufat, že ho Bůh odpustí, ať už je jakkoli hříšný. V hadísu kudsí Bůh veleosvícený říká:
„Já jsem s mým služebníkem v tom, co si o mně myslí.“
(Búhárí, Tevhid, 35)
Jinými slovy, projevuji se tak, jak si mě můj služebník představuje.
U smrtelně nemocných by se měly říkat krásná slova, neustále by se mělo mluvit o Boží milosti. A mělo by se mluvit o dobrých vlastnostech umírajícího. Protože andělé říkají „amin“ na slova, která se říkají u umírajícího. Po smrti Abú Salamy prorok Mohamed (s.a.v.) zavřel jeho otevřené oči a těm, kteří pláchali, řekl:
„Nežádějte si sami na sebe zlé; neboť andělé říkají Amen na to, co říkáte.“
(Muslim, Cenaiz, 4)
říká. V jiné hadíse pak říká:
„Když jste u nemocného nebo zemřelého, mluvte jen dobře. Andělé totiž vždycky potvrdí, co tam říkáte.“
(Muslim, Cenaiz, 50)
Jelikož andělé nemají rádi hmotnou ani duchovní nečistotu, neměli by se v blízkosti umírajícího nacházet osoby v nečistém stavu (juntub), ženy v šestinách, menstruující ženy ani osoby jiné víry. Pacient by měl být, pokud mu to nečiní obtíže, položen na pravý bok. Pokud je to pro něj obtížné, měl by být položen tak, aby jeho nohy směřovaly k Mekce (Kiblé).
Jelikož ústa umírajícího pacienta v agónii vyschnou, je nutné mu do úst neustále kápnout vodu. Protože v okamžiku agónie se k pacientovi přiblíží ďábel s pohárem vody v ruce.
Islámské učenci uvedli, že je sunnou (převážně doporučenou praxí) vkládat na smrtelné loži slova o jedinečnosti Boha (Kelime-i Tevhid) a opakovat je u umírajícího. Posel Alláhov (s.a.v.)…
„Věřte svým zemřelým (tj. svým umírajícím pacientům) v Lailahe illallah.“
(Muslim, Cenaiz, 1)
říká. V jiné hadíse se také říká:
„Kdo bude mít jako poslední slovo La ilahe illallah, vstoupí do ráje.“
(Tirmidhi, Cenaiz, 7; Abu Dawud, Cenaiz, 20)
Je také krásné číst Korán u zemřelého. Prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
„Srdcem Koránu je Jásín. Kdo jej bude číst s úmyslem uspokojit Alláha a věřit v den zúčtování, Alláh mu odpustí. Čtěte jej i pro zemřelé.“
(Ibn Máďž, Cenaiz, 4; Abú Dávúd, Cenaiz, 24)
Je nutné udržovat v čistotě umírajícího pacienta a dům a pokoj, ve kterém se nachází. Je zvykem zavřít mrtvému oči. Je zvykem svléknout mrtvého z oblečení, než se jeho tělo vychladí, položit ho na tvrdé místo a přikrýt ho plátnem.
Náš prorok (s.a.v.),
„Ten, kdo z víry v odměnu a pouze pro uspokojení Alláha nese rakev na čtyřech rameněch po deset kroků, celkem čtyřicet kroků, bude mít odpuštěno čtyřicet malých hříchů.“
“ (Gümüşhanevi, Levamiu’l-Ukûl, 4/395) prohlásil.
Vozit zesnulého na pohřeb na dopravním prostředku je nežádoucí, pokud to není nezbytně nutné. Existuje mnoho hadísů, které hovoří o velikosti odměny za nesení rakve k hrobu. Je nežádoucí sedět, dokud rakve zesnulého, který je nesen k hrobu, není položena na zem.
Muslima je třeba pohřbít na muslimský hřbitov.
Prorok Mohamed (s.a.v.)
„Pohřbujte své mrtvé mezi spravedlivé. Neboť jakožto žijící trpí obtěžováním od zlých sousedů, tak i mrtví jistě trpí obtěžováním od zlých sousedů.“
říká se, že to řekl. (Suyuti, Šerhu’s-Sudur, v. 42 a, rukopis, Konya Yusufağa Küt. Nr. 7253 a 7371/3)
Suyuti uvedl, že hadís, který přikazuje pohřbívání mrtvých mezi spravedlivými, není v podobě, jak ji přenáší Abu Hurajra, autentický. Nicméně, poukazuje na to, že stejný hadís je autenticky přenášen od Alího a zdůrazňuje tak správnost tohoto nařízení, s nímž je možné se řídit. (viz Suyuti, el-Leali’l-Masnu’a, 2/233-234)
)
Pro více informací viz Doc. Dr. Süleyman Toprak, Život po smrti.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
