Vážený bratře,
Obě škodí duši: BEZÚČELNOST A HANEBNOST…
Dva největší nepřátelé našeho duchovního světa. V nejkratší možné podobě,
beznaděj
„zaručení si pekla“
je-li to monstrum
„aby přesně věděl, co je ráj“
je. Jinými slovy,
beznaděj
„Ztrácet naději na Boží milost“;
je-li to hnusné
„Domnívat se, že je v bezpečí před Jeho trestem.“
Nicméně, jen Bůh stvořil dobro i zlo. Člověk tím, že se obrací k příčinám dobra a zla, si přivolává ráj nebo peklo.
Žádost je na člověku, odpověď je na Alláhovi.
Nicméně, pouhé přání nestačí k dosažení výsledku. Vše existuje pouze díky vůli a stvoření Alláha.
V Božím slově se píše:
směr
Linie souhlasu, která se takto projevuje, má dva nepřátele: přehnanost a nedostatečnost.
Jedna z nich člověka vede vzhůru, druhá ho táhne dolů do neštěstí. Země
„směr“
Vzhledem k tomu, co představují, je přiblížení se ke Slunci přehnané, zatímco sestup do magmatické vrstvy je nedostatečné; obojí člověka spálí a zničí.
Jedním z článků řetězce extremismů, který člověka takto zrazuje z cesty, je
„beznaděj a ohavnost“
stojí. U lidí, kteří nejsou úspěšní v modlitbách a v konání skutků laskavosti.
„beznaděj“
nemoc se projeví. U lidí, kteří nedokážou ovládnout své já, i když dosáhnou úspěchu, končí to pýchou a arogancí.
„monstrum“
Nemoc se projevuje ve dvou formách. První je nedostatek, druhá je přehnanost. Obě jsou škodlivé.
Zdroj zoufalství je v Mesnevî-i Nuriye definován takto:
„Příteli! Ten, kdo nedosáhne úspěchu v činu a poslušnosti, bojí se trestu a propadá zoufalství.“
(Mesnevî-i Nuriye, str. 65)
První nemoc, které se dopustí člověk, který věří v posmrtný život, ale nedokáže ovládnout své já v otázkách žívání podle islámu, je zoufalství. Člověk, který se dopustí této nemoci, by si měl připomenout laskavost, milosrdenství a odpuštění Alláha a uvědomit si, že Jeho milosrdenství je tak široké, že dokáže zakrýt všechny hříchy. Takto by se měl…
„někdo, kdo se určitě dostane do pekla“
tím se zbaví zrakové vad a udrží se v bezpečí před zoufalstvím.
V Koránu se k této záležitosti říká:
„Řekni: ‚Ó, vy, kteří jste se dopustili hříchů a poškozujete sami sebe, neztrácejte naději na milosrdenství Alláha! Alláh totiž odpouští všechny hříchy. On je totiž velice milosrdný a laskavý.‘“
(Zümer, 39/53)
U nemoci pýchy se jedná o opak zoufalství. Osoba, která se co nejvíce snažila žít podle islámu, se domnívá, že toto božské požehnání je její vlastní zásluha, a proto se snaží prosadit svou nadřazenost nad ostatními a propadá nemoci, kdy si zaručuje vstup do ráje.
Recept na vyléčení z této nemoci je také popsán v Mesnevî-i Nuriye, a to takto:
„Důvěřovat skutkům je hřích. Vnáší člověka do bludů. Protože člověk nemá právo na dokonalosti a dobro, které koná; nejsou jeho majetkem, nemůže jim důvěřovat.“
(Mesnevî-i Nuriye, str. 65)
V tomto bodě by nám mělo pomoci naslouchat božskému varování v Koránu, které nám otevře cestu k záchraně:
„Vše dobré, co se ti přihodí, je od Alláha, a vše špatné, co se ti přihodí, je od tvého já.“
(Al-Nisá, 4/79)
Ať už je to cokoliv, co nazýváme dobrotou,
Všechny tyto věci byly lidem předány proroky a Bůh stvořil všechny nezbytné podmínky pro jejich uskutečnění. Například, mluvit pravdu je dobro. Stejně jako existují božské knihy a proroci, kteří lidem toto dobro předávají, tak i Bůh stvořil všechny nezbytné podmínky pro mluvení pravdy, jako jsou ústa, jazyk, slinné žlázy, krk, mozek, nervový systém a vzduch.
Když člověk o tom přemýšlí, uvědomí si, že má v tom dobrém skutku jen velmi malý podíl. V takovém dobrém skutku, který může vzniknout díky souběhu tisíců božských zázraků, spočívá lidský podíl pouze v tom, že se k tomuto krásnému skutku přiklání a používá svou svobodnou vůli tímto směrem.
Místo toho, aby se člověk chlubil a spoléhal se na sebe, je třeba se modlit k Bohu a být Mu vděčný. Ti, kteří se touto cestou nejdou, propadají do propasti.
Pro více informací klikněte zde:
– HIRS
– Může se člověk, který spáchal hřích, od svých hříchů očistit pokáním?
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
