Vážený bratře,
V nekonečném světě bytostí má jedinečné postavení. S duší i tělem je nejstarším uměleckým dílem Alláhovým. Korán vyjadřuje toto stvoření člověka v této podobě (1).
(2) Jinými slovy, v tomto světě, v paláci, v němž žijeme, je člověk chalífou, sultánem. Kamkoli se vydá hlava státu, následují ho novináři. Zaznamenávají vše, co řekne. Stejně tak každý člověk poslaný na Zemi jako chalífa je kvůli této vysoké hodnosti (3) neustále sledován anděly. Tito andělé zaznamenávají každé slovo a čin tohoto člověka. (4)
(5) Nebesa, země a hory, navzdory své velikosti, jsou příliš vzdáleny od schopnosti nést Boží svěřenecký úkol. Mohou být pro člověka pouze zdrojem k zamyšlení. Tento význam potvrzuje i následující hadís-i kudsí:
(6)
Ani hory, ani pouště nedokážou plně odrážet slunce. Malé zrcadlo však slunce odráží jasně a přesně. Tímto příkladem lépe chápeme, jak se Bůh, který je nezávislý na prostoru, může usídlit v srdci věřícího. Srdce věřícího je tedy citlivé a průhledné zrcadlo, které dokáže poznat Boha. Proto se o srdci (7) také mluví.
Tato pravda se vyjadřuje takto:
„Jakožto člověk je malý svět, tak i svět je veliký člověk.“ (8)
V člověku se nacházejí vzorky všeho, co existuje ve světě. Jeho duše pochází ze světa duší, jeho paměť z Boží knihy, jeho představivost ze světa příkladů. Jeho prvky jsou prvky vesmíru. Jeho tělesné chlupy jsou odrazem stromů na zemi; jeho kosti odrážejí kameny a skály na zemi; krev, která v něm proudí, a různé tekutiny, které z něj tečou z očí, uší, nosu a úst, nese stopy řek, pramenů a minerálních vod na zemi. (9)
(10)
Tento verš to prohlašuje. V následující části verše je poukazováno na dvě z milostí, které byly člověku dány, jakožto příklad této ctnosti:
Přeprava osob po souši a po moři,
Být obdařen těmi nejlepšími (dobrými) zdroji obživy.
Ano, zvířata jako koně a velbloudi, ačkoli jsou větší než člověk, mu podléhají. Velbloud, takové velké zvíře, se před malým dítětem poklekne a vezme ho na svá záda. Kromě toho, prostředky jako automobily a vlaky, které byly lidstvu dány jako dar, a lodě a plavidla, patří k požehnáním, na které verš poukazuje.
I otázka, jak je člověk stravován, je skutečně velmi poučná. Zvířata, která se živí zelenou trávou nebo žlutým senem a přitom dají mléko, člověku poskytují tak jemnou potravinu, jako je mléko. Dokonce se nebojí obětovat i svůj život. Kvočna, která zobákem sbírá zemině všechna zrnka a polyká je, člověku přináší tak chutný dar, jako je vejce. Včela létá z květu na květ a člověku dává léčivý med…
Bůh, Pán lidstva, se o ně velmi dobře stará a obdařuje je svými dary. Přitom člověk je ve své podstatě velmi chudá bytost.
(11)
Tento verš poukazuje na tuto stránku lidské bytosti. Ano, ať už je někdo nejbohatší člověk na světě, každý je závislý na Alláhovi. Je závislý na Jeho stvoření, na Jeho obživu, na Jeho věčný domov.
Jaké velké požehnání je, když se takové chudé bytosti stane adresátem božského poselství! Zatímco někteří lidé na vysokých postech se vyhýbají komunikaci s lidmi nižšího postavení, Bůh, Pán všech světů, si člověka vybral za svého adresáta. V Koránu jsou adresátem výzvy právě lidé.
Když se na podstatu člověka podíváme ve světle veršů Koránu, taková je jeho podstata. Ti, kteří se na člověka nedívají skrze světlo Koránu, tuto podstatu nevidí. Někteří ho považují za hromadu hmoty, jiní za zvíře nadřazené opici, jiní ho hodnotí v tomto smyslu…
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
