– Doporučili mi, abych kvůli posedlostem šel k psychiatrovi; je to nutné?
Vážený bratře,
Osobe trpící posedlostí se doporučuje navštívit odborného a nábožensky smýšlejícího psychologa, aby se z této nemoci vyléčila. Vždyť to je jen doporučení.
Podívejme se kolem sebe; hory, kameny, rostliny, zvířata, měsíc, slunce a hvězdy – ať si je v představách postupně projíždíme. To vše jsou hmotné bytosti, ale jak moc se od sebe liší!?..
A co svět záření, který nemůžeme vidět, gravitace, přitažlivost Slunce? Zvažte, že i to budou věci, které se od sebe budou velmi lišit.
A pojďme v tomhle myšlenkovém proudu pokračovat:
Jak je oheň odlišný od země, tak by měl být ďábel odlišný od potomků Adamových. Jak je tma vzdálená od světla, tak by se dżinové neměli podobat andělům.
Dva druhy bytostí, které jsou podrobeny božské zkoušce:
Člověk a dżin.
Obě skupiny mají své věřící i nevěřící. V obou skupinách existují dobří i zlí jedinci. Obě skupiny mají své moudré vůdce i zkažitele.
A toto je nejzlovolnější z řad džinů, ten, který se vzbouřil proti Alláhovi:
Ďábel.
Lidské tělo bylo stvořeno z prachu a do tohoto těla byl vnesen duch. Džinové byli stvořeni přímo z ohně. První a největší zkouška, kterou ďábel prohrál, pramenila právě z tohoto rozdílu ve stvoření. Tvrdil, že je lepší než člověk, protože byl stvořen z ohně, a odmítl se poklonit Adamovi (a.s.), a proto byl vyhnán z nebe a proklet.
Ďábel
Jelikož patří k druhu džinů, má jeho životní cyklus normálně delší trvání než lidský. Nicméně, tomuto vzpurnému džinovi byla na jeho vlastní přání, a ve skutečnosti jako trest, udělena dlouhá životnost a bylo mu dovoleno trápit lidi až do konce světa.
I bez ďábla by Bůh mohl lidi zkoušet pouze skrze jejich vlastní já a světské situace a nakonec je dopřát štěstí, které si zaslouží, nebo je potrestat. Zapojení ďábla do tohoto procesu je ve skutečnosti velkým trestem pro něj samotného. Protože za každého člověka, kterého zavedl na špatnou cestu, je mu přičítán dvojnásobný hřích, čímž se jeho trest nesmírně zvyšuje.
Kahhar
Jeho jméno je hodno nejvyššího uznání.
„Stejně jako se v lidských bytostech nacházejí tělesné ztělesněné zlé duchy, které plní úlohu ďábla, tak jistě existují i beztělesné zlé duchy z řad džinů.“
(Lem’alar, str. 82)
Vidíte někoho, kdo se snaží vštípit druhé osobě myšlenky, které nejsou pravdivé. Při mluvení se dívá do očí, ne do rukou ani nohou. Snaží se proniknout do duše skrze okno očí, vštípit jí něco. Pokud si imaginárně představíte, že těla těchto dvou osob zmizí, objeví se dvě odlišné duše. A jedna z nich se snaží druhou obelstít.
Vzhledem k tomu by nemělo být překvapivé, že se ďábel snaží odvádět lidskou duši od pravé cesty a zbloudit ji.
Vidíme, že někteří lidé popírají existenci ďábla. Jak říká autor Nur, je to „největší ďáblova lest“. Jediným základem pro toto popírání je skutečnost, že ďábla nelze vidět.
Teď se ho na to zeptáme:
Čím ty popíráš ďábla?
Takže jestliže tvé ruce neuznávají existenci ďábla, tak tvé uši ano? A tvé tělo ano, ale tvé nohy ne?
Náš dotaz bude považován za nesmyslný a
„s žádným z nich“
a dodá: „Jeho existenci si nedokážu představit.“ V tom případě je to rozum toho člověka, kdo neuznává existenci ďábla. Něco neviditelného popírá něco jiného neviditelného; důkazem je „nespatření“.
Mysl myslí slovy, ale veškeré činnosti srdce jsou bez slov. Člověk nemiluje květinu nebo krásný vůně „slovem“. To dělá bez slov. Ale když chce vyjádřit tuto lásku, sdělit ji druhým, pak se slova stanou nezbytností.
Právě do toho lidského srdce, které miluje a bojí se bez slov a věří bez slov, se vloudí ďábel, mluví s ním bez slov a vplive na něj šeptem. Právě těmto šeptům ďábla…
„mrzutost“
říká se.
Když už jsme se zmínili o šeptání, rád bych zmínil některé taktiky, které ďábel používá k ovlivňování lidstva tímto způsobem:
Hlavním cílem ďábla je, aby člověk ztratil víru. Pokud se mu to nepodaří, ustoupí a snaží se ho odradit od uctívání. Snaží se ho co nejvíce odvrátit od této ctižádné povinnosti. Vtloudí mu do hlavy různé špatné myšlenky. A člověk se tím cítí nepohodlně, protože si myslí, že tyto myšlenky pocházejí z jeho vlastního srdce.
Tentokrát ďábel předvede novou hru:
„S takovým rozrušeným srdcem se před Bohem stát nemůže!“
říká. Pokud se člověk nechá touto lestí zlákat, ďábel zvítězí. Nicméně, každý rozumný člověk uzná, že klid, který nenachází v modlitbě, nemůže najít opuštěním modlitby. Člověk, který opustí uctívání a poslušnost a vydá se cestou hříchu a vzpoury, se stále více vzdaluje od božské milosti. Jediná cesta ven je pokračovat v uctívání.
Během rozhovoru jsme si s mladým mužem, který se stal obětí ďáblovy hry, povídali o našich problémech.
„Kdykoli se chystám modlit, vybaví se mi něco špatného, a jakmile skončím modlitbu, to přestane.“
říkal a hledal řešení. Nejprve jsem mu nabídl tento skvělý recept od autora Nur:
„Ty hnusné slova nejsou slova tvého srdce. Protože tvé srdce je z toho zarmoucené a znechucené.“
(Slova, str. 275)
Poté jsem ve svém projevu pokračoval takto:
Kdybys viděl někoho, kdo se sám sebe plácá po tváři a pláče, neřekl bys: „Proč tenhle chlapík plácá sám sebe po tváři a přitom pláče? Nebo je to snad nějaká skrytá ruka, která ho nutí udeřit se vlastní pěstí?“ Přesně takový je tvůj stav.
Podle receptu Mistra tvůj pláč ukazuje, že tato slova nepatří k tvému srdci. Když opustíš modlitbu a půjdeš například do kasina, uvidíš, že ta zlá slova ustoupí. Znamená to, že tvůrcem těch slov je nepřítel modlitby a přítel hazardu. Proč by ti šejtan vnucoval myšlenky, když hrajíš hazard? Kdyby tak učinil, mohlo by ti přijít na mysl, že hazard je hřích, a to by šejtanovi neprospělo. Nechat tě takového, jak jsi, je pro šejtana nejlepší cesta.
Poté jsem mu přečetl tento odstavce z díla Nur Külliyat:
„A takové myšlenky nemají žádný škodlivý vliv ani na božské pravdy, ani na tvé srdce. Ano, i když se z děr špinavého místa díváme na slunce a hvězdy oblohy, na růže a květiny ráje, špína v těch děrách se nedotkne ani toho, kdo se dívá, ani toho, na co se dívá. A nevyvolá žádný špatný vliv.“
(Mesnevî-i Nuriye, str. 96)
A tak jsem se na něco podobného zeptal jednoho takového člověka:
Přečetl/a jsi si katechismus?
„Ano,“ odpověděl.
Moje druhá otázka zněla:
Patří k věcem, které přeruší modlitbu, i „vesvese“ (vnitřní pochybnosti)?
Na mou otázku odpověděl s úsměvem, v němž se mísila zvědavost a úžas.
„Takže,“
řekl jsem,
„Pokračuj ve svých modlitbách.“
Ať už mu během modlitby přijde na mysl cokoli,
„Pojďte k modlitbě, pojďte k spáse!“
Jakmile uslyšíš volání k modlitbě, máš se k ní s vědomím, že tě Bůh zve do své přítomnosti. V tu chvíli tě mohou napadat špatné myšlenky. Ale ať už tě napadne cokoli, tím, že jsi šel k modlitbě, jsi splnil příkaz. Kdybys se modlitbu vynechal s výmluvou, že tě napadají špatné myšlenky, vzbouřil bys se proti příkazu a taková omluva tě nezprosti vin. Důležité je dodržet příkaz a jít k modlitbě. To, zda naše srdce dosáhne ideálního klidu během modlitby, je jiná věc. K tomuto tématu citát a útěcha z Nur Külliyat:
„V této době, kdy je zkáza a negativní proudy tak hrozné, je zbožnost největším pilířem proti této zkáze.“
Ten, kdo plní své povinnosti a nečiní velké hříchy, bude zachráněn.
V takových těžkých hříchách je úspěch v ctnostných činech s upřímným úmyslem velmi malý. A i malý ctnostný čin má v těchto těžkých podmínkách velkou hodnotu.“
(Kastamonu Lahikası, str. 148)
„V této době“
výraz je v témže dopise vysvětlen takto:
„Vzhledem k tomu, že v současném společenském životě se člověku každou minutu nvaluje sto hříchů, je samozřejmě v souladu s náboženským životem a s úmyslem se jim vyhnout, jako by vykonal sto dobrých skutků.“
Když tyto dvě skutečnosti pospojíme, vybaví se nám obraz bojiště. Zvšude létají projektily a my se v tomto strašlivém prostředí snažíme najít klid. Je zřejmé, že se nám to nepodaří. Ale přece se nemáme přihlašovat k nepřátelské straně jen proto, že nenacházíme klid.
Hříchy jsou jako šípy, jako střely.
Společenský život v tomto století připomíná bojiště. Člověk, který je ze všech stran napadán stovkami útoků, se jen těžko dokáže při modlitbě soustředit a dosáhnout upřímné a pokojné modlitby. Ale v této obtížnosti spočívá zvláštní hodnota. Je zřejmé, že strážní služba na válečném bojišti a strážní služba v mírovém městě nejsou totéž.
„I malé množství dobrých skutků má v těchto těžkých podmínkách velkou hodnotu.“
Tato věta nás v tomto bodě jak uklidňuje, tak i povzbuzuje.
Ve stejném dopise je obsažena ještě jedna radostná zpráva:
Jelikož je opuštění jednoho hříchu povinností, je radostná zpráva, že v takovém zkaženém prostředí opuštěním stovek hříchů se splní stovky povinností…
Před několika staletími lidé, kteří nebyli vystaveni ani jedné procentu těchto hříchů, nedokázali plnit tyto povinnosti, ale místo toho se věnovali dobrým skutkům, posouvali se tímto směrem a zvyšovali své dobrovolné modlitby. Nyní je však těžší konat dobré skutky.
„Ti, kteří plní své povinnosti a vyhýbají se velkým hříchům,“
(velké hříchy)
Kdo nepracuje, nepřežije.
Rozsudek je nejen dobrá zpráva, ale také vyjádření a projev hrůzy tohoto století.
Místo abychom ztráceli čas souděním věku, zaměřme se na sebe a snažme se zabránit tomu, aby nás posedl ďábel. Čím více lidí v tom uspěje, tím více bude věk nucen následovat tyto šťastné lidi.
Pro více informací klikněte zde:
– Co je to posedlost? Mohli byste mi poskytnout informace o jejích příčinách?
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
