– Je možné citovat verše 34-35 súry At-Tawbah i v souvislosti s muslimy, kteří neplatí zekát?
– V takovém případě bude muslim, který neplatí almužnu, vržen do pekla?
Vážený bratře,
Zde je přeložený význam příslušných veršů:
„O vy, kteří věříte! Vězte, že mnozí z židovských učenců a křesťanských kněží neprávem požírají majetek lidí a odvrací je od cesty k Alláhovi. Vezměte na vědomí ty, kteří hromadí zlato a stříbro a neplatí je na cestě k Alláhovi – oznamte jim bolestivý trest! V ten den bude toto zlato a stříbro rozžhavené v pekelném ohni a jejich čela, boky a záda budou označené. To jsou ty věci, které jste hromadili a skládali pro sebe; ochutnejte nyní to, co jste hromadili a skládali!“
(Al-Tawbah, 9/34-35)
Význam prvního z těchto veršů je jasný a nepochybné je, že je adresován kněžím a učitelům z řad lidí Písma. To, že je to uvedeno v souvislosti s věřícími, má za cíl zajistit, aby muslimové poznali jejich pravou tvář, aby si uvědomili, jak si kupují svět pomocí náboženství a jak zneužívají náboženství pro světské cíle, a tak se jim vyhýbali.
Těch, kteří hromadí zlato a stříbro a neplatí za ně na cestě k Alláhovi.
Ohledně druhého verše, který hovoří o tom, že půjdou do pekla, existují různé interpretace.
a)
Tento verš je adresován téže skupině lidí, o které se mluví v prvním verši.
(viz výklad daného verše od Taberího, Rázího a Samarkandiho)
b)
Ať už je to muslim, nebo ne-muslim, ten, kdo hromadí zlato a stříbro, a
(jako almužna nebo dar na charitu)
Všichni majitelé nemovitostí, kteří se na místě nehody nenacházeli, jsou do tohoto výzvy zahrnuti.
(viz Razí, Samarkandský, agy)
c)
V raných dobách islámu měli bohatí muslimové povinnost věnovat část svého majetku na cesty Boží. Později, s zavedením zekátu, byly tyto staré předpisy zrušeny.
(viz Razí, Samarkandský, agy)
d)
V tomto verši se nachází
kenz
(shromážděné zlato a stříbro)
Existují tři názory na pokladnu, u níž jsou stanoveny sankce:
1)
Všechny druhy majetku, které dosahují zekátového minima a na které se neplatí zekát, ať už se jedná o skrytý poklad, či nikoliv, jsou vystaveny hrozbě tohoto verše. Mezi ty, kteří k tomuto tématu zaujali stanovisko, patří mimo jiné Abdalláh ibn Umar, Suddís, Šafí’í a Tabarí.
2)
Takový poklad, jehož majitel je v tomto verši ohrožen, je souhrn majetku přesahujícího čtyři tisíce stříbrných dirhamů. Majitel pokladu/trezoru/úspor přesahujících tuto částku, bez ohledu na to, zda na něj byla zekátová daň uvalena či nikoliv, je adresátem výhrůžky v tomto verši. Podle tradice, která tuto interpretaci zastává, Ali ibn Abi Talib řekl:
„Majetek v hodnotě čtyř tisíc dírhám nebo méně se považuje za prostředky na obživu.“
(tj. je dovoleno nahromadit tolik). Zboží přesahující tuto částku však
(v Koránu nepříznivě hodnocený)
patří do pojmu kenz.
3)
Zboží, které přesahuje potřeby, se považuje za poklad a je předmětem výhrůžky v tomto verši.
(viz Maverdi, příslušné místo)
Pro více informací klikněte zde:
– Jaký je trest pro toho, kdo neplatí almužnu, v posmrtném životě?
– OBVĚTNÁ OBĚŤ.
– KENZ.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
